CESTA K DOBRÉMU MIXU
Mix zvukových stop je dalším a nepostradatelným dílem skládačky zvané studiová nahrávka. Pryč jsou doby analogové, kdy se jednotlivé nahrané stopy vracely zpět do mixu z vícestopého analogového záznamu, nahrávka se pouštěla mnohokrát dokolečka a hudebníci spolu se zvukařem hledali správné poměry, panorama a efekty. V tomto procesu zvukaři často dvě ruce nestačily, a tak se do něj nezřídka musela zapojit i parta přísedících muzikantů. Každý musel ve správný čas zakroutit svým knoflíkem nebo zatáhnout za fader. Úprava nahrávky tak probíhala v reálném čase a tento opakovaný záznam pak sloužil jako podklad pro lisovnu desek či cd. Ale protože digitální revoluce před lety zválcovala i analogové pořádky zavedené v režiích nahrávacích studií, může tu dnes být řeč o čistě digitálním procesu.
ČÍM A V ČEM TO SMÍCHAT?
Mix je jednoduše řečeno postprodukční proces, pomocí kterého chceme nahrané stopy spojit v jednu takovým způsobem, aby společně utvářely dynamicky i harmonicky kompaktní celek. Toho lze dosáhnout řadou kroků, které zahrnují úpravu hlasitosti, ekvalizaci frekvencí nebo aplikaci nejrůznějších efektů na jednotlivé tracky. Tyto a další úkony je možné provádět pomocí DAW softwaru v počítači. K jeho ovládání můžete použít běžnou myš a klávesnici, mnohem lépe vám ale poslouží DAW kontrolér. DAW kontrolér neboli ovladač vzhledem připomíná běžný mixážní pult a je osazený obdobnými ovládacími prvky, které ale ve skutečnosti ovládají větší či menší množství funkcí zmíněné aplikace v počítači. Zařízení k počítači jednoduše připojíte pomocí USB kabelu a funkce DAW softwaru se automaticky spárují s patřičnými ovládacími prvky, které máte po ruce, a nemusíte myší lovit drobné ikony na displeji notebooku.
MONITORY A JEJICH UMÍSTĚNÍ
Abyste ovšem slyšeli, jak se v mixu vaše změny projevují, potřebujete k práci studiové monitory. Těmi se rozumí reproboxy konstruované tak, aby byly schopné co nejvěrnějšího přednesu zvuku v celém frekvenčním spektru bez jakýchkoliv příkras. Monitory mohou být pasivní a takové budou k provozu potřebovat externí zesilovač, nebo aktivní, které disponují vlastním vestavěným zesilovačem. Nejrozšířenější variantou je dvoupásmový aktivní monitor, který je dnes už standardně vybaven technologií Bi-Amp. Výškový i basový reproduktor májí každý svůj vlastní zesilovač, což přináší mimo jiné výhodu lepšího řešení oddělení frekvencí basů a výšek a tedy i věrnější reprodukci zvuku. Vedle vyrovnané frekvenční charakteristiky hraje důležitou roli velikost monitorů, respektive rozměry jejich reproduktorů. Malé monitory pro blízký poslech, takzvané nearfieldy, jsou vhodné pro běžný poslech během nahrávání. Naopak rozměrnější, referenční monitory lépe odhalí i drobné zvukové nedostatky při finálním poslechu nahrávky nebo při jejím mixu či masteringu.
Ideálním řešením jsou tedy dva páry monitorů, mezi kterými můžete libovolně přepínat. To může nepříjemně nafouknout rozpočet, a máte-li v tomto směru omezené možnosti, nezbývá nic jiného, než hledat zlatou střední cestu. Univerzální pár monitorů vybírejte mezi zařízeními s průměrem basových reproduktorů minimálně 6 palců, lépe však 8. Ty by měly disponovat výkonem alespoň 2 x 60 W (standardem je 100 až 200 W), přičemž výkon je dobré řešit i s ohledem na velikost místnosti. Dalším důležitým parametrem je frekvenční odezva. Udává, jaký frekvenční rozsah od basů po výšky je monitor schopen reprodukovat. Obecně platí, že čím je rozsah vyšší, tím lépe. Frekvence pod 50 Hz však mohou působit problémy vzhledem k akustice místnosti. Hledání ideálu je poměrně zdlouhavý proces, a pokud je to možné, vyzkoušejte během něj více párů na nahrávce, kterou máte dokonale naposlouchanou, ideálně vlastní. Monitory pak ve studiu umístěte nejlépe na nastavitelné stojany tak, aby tweetery byly ve výšce vašich uší a aby s poslechovým místem tvořily rovnostranný trojúhelník. Pokud v režii nemáte mixpult a monitory máte zapojené přímo do zvukové karty, řídit jejich hlasitost můžete buď softwarově nebo pomocí volume knobu, který zapojíte do cesty od zvukového rozhraní do monitoru.
DETAILNÍ ZVUKOVÁ ŠPIONÁŽ
Ve studiu mají vedle monitorů své pevné místo i sluchátka. Využití nacházejí při monitoringu a zvlášť během mixu. Podle toho, jakému účelu mají sloužit, je vhodné přihlédnout k jejich konstrukci. V obou případech vás budou zajímat náhlavní modely circumaurálních sluchátek, jejichž náušníky obepínají celý ušní boltec. Pro odposlech při nahrávání využijete lépe modely s uzavřenými mušlemi, které lépe izolují ucho od okolních ruchů. Mušle takových sluchátek bývají tvořené zvukově neprostupným materiálem, od takové překážky se zvuk může odrážet zpět k uchu, které se rychleji unaví. Proto také nejsou vhodná pro mix a mastering. Pro tuto disciplínu volte sluchátka otevřená. Ta mají mušle oboustranně průchodné a poskytují přirozený, vyvážený zvuk ve všech pásmech. Kvalitní studiová sluchátka mají obvykle měniče o vyšší impedanci a aby bylo možné využít naplno jejich předností, potřebují ke svému provozu sluchátkový zesilovač. Takové zařízení má za úkol zesílení signálu a jeho optimalizaci a v neposlední řadě slouží i jako jeho distributor. V praxi s jeho využitím můžete zvuk směrovat libovolně k několika párům sluchátek a nezávisle upravovat jeho charakter a hlasitost.
SPĚCHAT SE NEVYPLÁCÍ
Pro dosažení dobrého mixu se pokuste držet několika málo zásad. Mějte na paměti, že tady se spěchat nevyplácí. Nechávejte odpočinout uším i mozku, z několikadenní mixáže budete nějakou dobu unavení, nesoudní. Čím déle budete míchat, tím bude váš sluch unavenější a povede k chybným krokům, proto si během mixu dávejte pravidelné pauzy. Svou práci si po každé zásadní změně ukládejte s popiskem, o kterou jde verzi, abyste měli možnost vrátit případné nevhodné úpravy zpět. Průběžný mix také poslouchejte na různých audio systémech – v autě, ze sluchátek, na pc bedýnkách atd. Mix je pokročilá zvukařská disciplína a vyžaduje zkušenost, kterou nezískáte jinak než dlouhými hodinami strávenými ve studiu u počítače. A protože trpělivost růže přináší, setrvejte ve svém snažení a výsledky se jistě dostaví.
